Letní sezóna blockbusterů se rozbíhá na plné obrátky a po komiksových Guardians of the Galaxy či hororovém pokračování Scottovy série Alien s podtitulkem Covenant jsme se dočkali i pátého zpracování Pirátů z Karibiku. Ti byli natočení pod taktovkou norské dvojice Espen Sandberg a Joachim Rønning (Kon-Tiki), kteří dokázali po šesti letech od premiéry čtvrtého filmu navodit pořádnou dávku nostalgie a vzpomínek na předešlé dobrodružství Jacka a jeho pirátské posádky. Očekávání byla velká a mnozí z vás si zřejmě kladli otázky, zda má smysl rozšiřovat příběh dále ve formě jakési ságy, nebo to po nevýrazné čtyřce nadobro zabalit. Nese se pátá část ve stylu slabšího čtvrtého snímku nebo se série opět kvalitativně vrátila ke svým kořenům a nabídla nezapomenutelnou filmovou jízdu?
 
Na začátku dějové linie se opět setkáváme s hrdinou Jackem Sparrowem, který má již své nejlepší pirátské dny za sebou a je zcela na mizině. Mezitím z Ďáblova trojúhelníku kdesi na moři unikne nebezpečný kapitán Salazar snažící se splnit si svou životní touhu - zabít všechny piráty včetně Jacka a ovládnout moře. Na jeho zastavení je potřebný Poseidonův trojzubec ležící na místě, které ani není na mapách, a tak se musí náš hrdina spojit se svou posádkou a astronomka Carinou či synem Willa Turnera jménem Henry, aby ho dokázal najít a využít jeho nepředstavitelnou moc. Cestu jim však zkříží obrovské množství problémů a budou mít co dělat, aby unikli ze spárů krutého Salazara.

 

Plavou Piráti z Karibiku na vlnách původní trilogie, nebo zabloudili do vod přehnaných vizuálních efektů, nelogičnosti a průměrnosti?

 

Už v úvodních sekundách snímku se setkáváme s hlavní myšlenkou, která nám jednoznačně nastolí, kam se bude příběh posouvat dál. Zatím, co se vše jako celek postupně ubírá směrem kupředu, divák je zaplaven značně velkou porcí příležitostných hlášek a zajímavých sekvencí připomínajících staré dobré časy z režisérského rukopisu Gore Verbinskiho a jeho původní trilogie. Tempo se zdá být poměrně rychlé, ale než se všichni shromáždí a vypořádají s vlastními problémy a vyplují na moře, uběhne nějaký ten čas.
 
Setkáváme se totiž s novými postavami, jejichž příběh neznáme, avšak Henry i Carina působí sympaticky a kradou si pro sebe značnou část stopáže. Postupně přibývají i staří známí hrdinové, a to dokonce i Barbossova opička. Na jednu stranu se na setkání známých tváří velmi dobře dívá, ovšem divák může mít pocit, že se na plátně míhá příliš mnoho postav, přičemž každá z nich má své vlastní dějové linky.

 

Plavou Piráti z Karibiku na vlnách původní trilogie, nebo zabloudili do vod přehnaných vizuálních efektů, nelogičnosti a průměrnosti?

 

Scenáristicky je kostra snímku vystavěna podle rukopisu z předešlých filmů, ale tentokrát se tvůrci více zaměřili na faktory zábavy a akce, které jsou vtěsnané do příjemné dvouhodinové stopáže, a to i na úkor kvality. Kromě toho uvidíte na vlastní oči, odkud přišel Jack ke svému klobouku, kompasu či doplňkům a poznáte nové mýty o pirátech. Co mně osobně chybělo, bylo vykreslení napětí nebo tajemna, jaké bylo vygradováno u Davy Jonesovi. Stejně tak filmu chyběl pořádný zvrat či atmosférické scény, které se divákovi vryjí do hlavy a zůstanou ještě dlouhou chvíli rezonovat - konkrétně pasáže podobné plavbě na konec světa, zelený záblesk či scény s Krakenem. Piráti jsou však nabití akcí a je to pekelná jízda. Tvůrci si však mohli odpustit pár do očí bijících absurdity, které často ve spojitosti s nadměrným použitím vizuálních efektů nepůsobily moc příjemně.
 
Piráti byli drazí a je to vidět snad na každém jednom záběru. Od vizuálně úchvatných lokací až po atraktivní souboje ať už na lodi nebo na souši, je vše vyšperkované do nejmenšího detailu a velkolepé finále tento fakt jen podtrhuje. Otázkou je, zda v dobrém nebo špatném smyslu. Záporák Salazar dělá po celou dobu pořádný nepořádek a on sám společně s jeho bandou námořníků vypadá jednoduše skvěle. Velmi by jeho brutalitě pomohl Rkový rating, protože je téměř ztělesněním samotné smrti. Pravdou je, že v divákovi vůbec nevzbouzí jakýsi strach. Skvělou práci odvedli i herci, přičemž herecký výkon Kayi Scodelario patří mezi to nejlepší a Johnny Depp je již klasicky kategorie sama o sobě. Nemá moc co hrát, protože jeho jedinou rolí je vypadat vtipně. Kéž by jen Javier Bardem dostal více prostoru a dozvěděli jsme se více o samotném trojzubci, jehož mytologická část není téměř vůbec vysvětlena.

 

Plavou Piráti z Karibiku na vlnách původní trilogie, nebo zabloudili do vod přehnaných vizuálních efektů, nelogičnosti a průměrnosti?

 

Pátý díl je nabitý akcí a vrací se ke kořenům ságy, a proto na něj běžte a užijte si ho na velkém plátně. Po hudební stránce to sice není to pravé a soundtrack vám v hlavě nezůstane, avšak zaposloucháte se i do známých motivů. Abych to shrnul, série Pirátů z Karibiku je zakončena důstojně, přestože já osobně bych se dalším dílům nebránil. Tvůrci si toho jsou však vědomi a možná je přece jen už čas zakončit to teď a zakončit to správně. Finále samotné je sladké a potěší každého fanouška. A co vy víte, možná se budete chtít rozloučit se ságou přesně takto, i když potitulková scéna v samém závěru říká něco jiného. 7/10

Jaké hodnocení bys dal ty?
0/10
Ohodnoť článek
81