Česká porevoluční kinematografie oplývá několika zajímavými filmy. Jsou mezi nimi i oscarové ambice, divácké hity, ale i experimentální pokusy o to natočit něco nového a nevídaného. Jedním takovým dílem je Brak z roku 2002. Záležitost velmi diskutabilní a pro větší část publika je spíše jen přesným opisem svého názvu a tudíž postrádá jakýkoliv umělecký či jiný smysl. Ještě si pamatuji, když jsem sjížděl tenhle kousek po částech ve špatné kvalitě na YouTube. Před časem jsem Brak viděl znovu a osobně si myslím, že by se mu přece jen nějaká pozornost věnovat měla. Ačkoliv je jeho kvalita opravdu dosti kontroverzní a dokonale bychom zde mohli uplatnit rčení sto lidí, sto chutí, tak je určitá stylová jedinečnost v Braku patrná a můžu tak s klidem říct, že něco podobné se v našich končinách od té doby nenatočilo

 

Humor přímo na tělo aneb ty vole já měl zůstat doma a čumět na Ramba. 

 

Brak je točený specifickým sugestivním, až špinavým způsobem. Hodně se používá ruční kamera, zrychlený pohyb obrazu, netypické úhly záběrů, které zase demonstrují level zhulenosti hlavních hrdinů. Děj se odehrává kolem trojice kamarádů, kteří si objednají prostitutku, která se ovšem předávkuje a zemře u nich v ložnici. Tahle už v základu absurdní situace rozehraje řetězec ještě větších absurdit, dostáváme se do světla nelítostné mafie, která je ovšem klasickým čecháčkovským stylem parodizována a hlavně postava Jiřího Korna jako chladnokrevného vraha je jednou z nezapomenutelných figurek tohohle filmového panoptika. Snímek byl debutem režiséra Karla Speváčka, který v té době studoval ve Zlíně a povedlo se mu díky výhře ve školení scenáristické soutěži a dalším podporám sehnat finance na celovečerní podobu tohoto projektu. Podle mého jde o jeden z 10 nejkontroverznějších filmů v české kinematografii od dob revoluce a vlastně až dodnes. Ne však, že jeho obsah samotný by byl nějak šokující, ale spíše přijetí je velmi rozličné. Asi stále nejsme připraveni si dělat srandu sami ze sebe a už vůbec parodizovat násilí, smrt, nezodpovědnost, což Brak dělá a ve velké míře. 

 

Tip na film: Je český snímek Brak jen levnou karikaturou Tarantinova stylu?

 

Jak už jsem v úvodu naznačil, tak film odkazuje hlavně k Tarantinovi a jeho osobnostní poetice. Svým vlastním stylem se tak snaží spojovat jednotlivé gagy, scénky a hlášky do jednoho souvislého organizmu. Chvíli se to daří a chvíli zase pokulhává dramaturgie. Ovšem je potřeba říct, že já osobně na Braku oceňuji tu odvahu něco takového natočit a přijít s tím na trh. Musíme si přiznat, že v Česku se stále dokola točí téměř totožné filmy a jen hrstka z nich je kvalitativně na výši a divácky aspoň trochu úspěšná. 90 % jsou jakési nesoudržné pokusy o komerční hity (viz. Život je život) nebo ještě hůř jde o jakousi podivnou hru na sofistikované a nadčasové umění (viz. Prach). Sice srovnávám současné snímky s více jak deset let starou kinematografií, ve které došlo k mnoha změnám, ale ten princip a pointa myšlenky je totožný. Brak je zajímavou fraškou gangsterského a kriminálního žánru a v rámci svých možností je leckdy i vtipný. Na scéně je totiž velká nouze o žánrové filmy a o to hůře když si někteří režiséři myslí, že natáčet u nás žánrové projekty nemá smysl. 

 

Tip na film: Je český snímek Brak jen levnou karikaturou Tarantinova stylu?

 

Brak trpí bezpochyby spoustami chyb, ať už to je jistá přeplácanost, kdy asi tvůrci chtěli do snímku vložit všechno, co je napadlo. Dále tu máme určitou nevyhraněnost a film postrádá obecně rytmus. Při bližším seznámení to vypadá jako klopýtání od jednoho vtipu k druhému a ten mezičas se nějak vyplní. Ačkoliv je tohle všechno pravda, přesto Brak považuji za ojedinělou komedii s netradičními metodami a v národní kinematografii je takovým tím „je to tak špatné, až je to dobré“. Podle mě ideální film na večer, když přijde parta kámošů a vy chcete dát nějakou odlehčenou zábavu, tak Brak nikdy nezklame. O pár let později se natočil podobný snímek Ro(c)k podvraťáků a je zajímavé, že ho čekal stejný osud jako Brak. Obecně nezaznamenal velký úspěch, ale i tak se mu povedlo kolem sebe vytvořit auru jedinečnosti a našel si své věrné fanoušky stejně jako Brak. Určitě nejde o film pro každého, nicméně pokud si k němu najdete cestu, tak je to absurdní a nesmyslná jízda plná hlášek, zhulených hrdinů, mrtvé prostitutky a vraždícího Jiřího Korna. A to je prostě hvězdná kombinace. 

Ohodnoť článek
2