6 měsíců roku 2019 je za námi, a tak jsme se v redakci rozhodli, že tentokrát vydáme i seznam 10 nejlepších filmů první poloviny roku. A protože víme, že se koncem roku u finálního žebříčku pohádáme jako blázni, rozhodli jsme se, že tentokrát ho vydáme bez pořadí. Zaměřili jsme se výhradně na filmy, které běžely v našich kinech. Je přitom jedno, že v jiných zemích premiérovaly už dříve.

1. Alita: Battle Angel – režie: Robert Rodriguez

Dlouholetý srdeční projekt Jamese Camerona musel nakonec převzít Robert Rodriguez, což se mnohým fanouškům originálu logicky nelíbilo. Režisér Desperada a Sin City se však k našemu překvapení dokázal s látkou poprat opravdu dobře a doručil výborně natočený blockbuster se špičkovým vizuálem, který nejvíce vynikl na obrovském IMAX plátně.

 

Hlavní hrdinka je v podání Rosy Salazar sympatická a častokrát velmi roztomilá, svět cyberpunkové budoucnosti je podmanivý a akční scény mají šmrnc. No a pokud by studio nakonec odkleplo i to pokračování, rozhodně bychom nebyli proti. Koneckonců, příběh mangy ještě má co nabídnout a my bychom si ho rádi vychutnali na velkém plátně.

 

 

 

2. Avengers: Endgame – režie: Anthony a Joe Russoové

Špičkový komiksový film, kinematografická událost celé jedné generace a úžasný blockbuster. Marvel natočil komorní komiksovku za čtvrt miliardy dolarů a z kin dostal téměř 3. Brzy zřejmě překoná Avatara jako největší fan servicový blockbuster historie. Množství sympatických postav, oku lahodící akce, na Marvel překvapivě chytlavý soundtrack a nezapomenutelný záporák.

 

Přidej si k tomu emotivní scény, humor a všechny komiksové sny, které ti tyto postavy mohly zprostředkovat. Endgame je vydařeným počinem v každém směru a i přes svou 3hodinovou délku nedokáže nudit ani minutu.

 

 

 

3. Us – režie: Jordan Peele

Režisér Get Out dokázal, že nešlo o one hit wonder situaci. Jeho Us je vynikajícím thrillerem s několika strašidelnými momenty, ale i humornými scénami, které si dosyta užiješ. Prvořadá je tu atmosféra, kterou Peele a herci dokázali vyšperkovat do dokonalosti. Přítomny jsou také biblické či společenské metafory, několik hádanek a nechybí také dávka akce či krve. Zapomenout nemůžeme ani na nejlepší scénu, jakou jsme letos v kinech viděli (sorry, Avengeři). Fuck the Police je definicí geniality.

 


4. John Wick: Chapter 3 - Parabellum – režie: Chad Stahelski

Chad Stahelski a Keanu Reeves jsou akční bohové. Sérii dokázali posunout na úroveň, se kterou jsme ani nepočítali. I potřetí dokázali přijít s originálními akčními scénami a pozoruhodnými sekvencemi, u kterých se propotilo množství kaskadérských triček. Příběh a postavy sice za mnoho nestojí a ani rozšiřování mytologie v našich očích nepůsobilo úplně dotaženě, ale vše ostatní je na vysoké úrovni.

 

Dokonce se i párkrát zasměješ dokonale situačních vtipům a gagům. Při každé akční sekvenci však budeš nadšen ze všeho, co se na plátně děje. Ať už je to úvodní házení seker a nožů, útok Halle a jejích psů nebo honička na motorkách... tvůrci pokaždé přijdou s originálními a skvěle vypadajícími scénami. A už se nemohu dočkat, co vymyslí na rok 2021, kdy se dočkáme pokračování.

 

 

 

5. The Favourite – režie: Yorgos Lanthimos

Řecký režisér Yorgos Lanthimos (Humr, Zabití posvátného jelena) přinesl v úvodu roku do kin svou novinku Favoritka s nabitým hereckým obsazením v podobě Emmy Stone, Rachel Weisz a Olivie Colman. Děj nás zavedl do 18. století v Anglii, kde na trůnu vládne královna Anna (Colman). Její pobočnicí je okouzlující lady Sarah (Weisz), pro kterou znamená královna celý její život. Do hry ale vstupuje neurozená Abigail (Stone) a chystá se bojovat o přízeň královny Anny.

 

Netradiční kamera, fantastičtí herci, brilantní dialogy a um samotného Lanthimose vystřelil Favoritku mezi špičku toho, co jsme letos zatím mohli vidět. Olivia Colman byla dokonce oceněna Oscarem jako nejlepší herečka v hlavní roli a my se lidem z Akademie vůbec nedivíme.

 

 

 

6. Booksmart – režie: Olivia Wilde

Úspěšná herečka Olivia Wilde se posadila za kameru a jako svůj režisérský debut nám přinesla svižnou a zábavnou coming-of-age komedii Šprtky to chtěj taky. V centru příběhu jsou kamarádky Amy (Kaitlyn Dever) a Molly (Beanie Feldstein), které právě končí střední školu. A poslední noc před létem si plánují pořádně užít, aby si vynahradily všechny ty roky strávené nad knihami. Wilde doručila skvělou komedii, která baví super dialogy, jemně absurdními situacemi a hlavně fantastickými hereckými výkony ústředního dívčího dua.

 

 

 

7. Green Book – režie: Peter Farrelly

Jeden z režisérů Blbého a Blbějšího se pustil do výrazně serióznější a několikanásobně náročnější látky (i když se říká, že rozesmívat diváky je to nejnáročnější vůbec). Zobrazuje vztah mezi italským obyvatelem New Yorku Tonym Vallelongem a úspěšným černošským klavíristou Dr. Donem Shirleym.

 

Netradiční duo na jihu USA v 60. letech spolu vycestuje na dlouhé cesty, čehož výsledkem je snaha o pochopení toho druhého a poznávání pohledu z druhé strany. Green Book někteří černošští představitelé v Hollywoodu brali jako povrchní, levné a samoúčelné zobrazení rasismu, které nevystihuje realitu.

 

My si spíše myslíme, že jde o nesmírně zábavný, emotivní a hlavně funkční příběh o přátelství v prostředí, které jim to nechce dovolit. Film je výborně natočený a ještě lépe zahraný. Dosud nedokážeme překousnout, že Viggo Mortensen nezískal Oscara. Jeho newyorský Ital je totiž prostě dokonalý. Film, který by si měl jednoznačně vidět, to je Green Book.

 

 

8. Aladdin – režie: Guy Ritchie

Kariéry Guye Ritchieho a Willa Smithe na tom nejsou nejlépe. Nabídka zúčastnit se dopředu úspěšného projektu tak oběma evidentně přišla vhod. Tebe může nejvíce těšit, že svou práci neodflákli a přinesli velmi kvalitní disneyovku.

 

Při porovnávání s originálem sice hraný Aladdin v mnohém ztrácí, ale jako samostatný blockbuster dokáže příjemně potěšit. Příběh je nadčasový, produkce velkolepá, písničky chytlavé a postavy sympatické.

 

Je třeba tedy doufat, že úspěch i kvalita filmu (nejlepší live action remake od Knihy džunglí) umožní zmíněným pánům opět dělat to, co je baví nejvíce a nebát se o komerční úspěch. A že z Naomi Scott se stane velká hvězda.

 

 

 

9. The House That Jack Built – režie: Lars von Trier

Se svým novým počinem dorazil letos i dánský Filmmaker Lars von Trier. Jak jinak, i nyní šlo o na pohled velmi nepříjemný kousek. A to v tom smyslu, že i když si u jistých scén divák musí zakrýt oči, zvědavost ho po pár sekundách přemůže a vrátí se ke sledování. Jack staví dům vypráví příběh o sériovém vrahovi (Matt Dillon), který vraždy povýšil na umění.

 

S každým dalším skalpem na kontě se Jack postupně dostává přes všechny úrovně Danteho Pekla. Tato pocta vlastní filmařské tvorbě je divácky nejpřístupnějším von Trierovým filmem a patří k tomu nejlepšímu, co nám úchylný Dán přinesl.

 

 

 

10. The Mule – režie: Clint Eastwood

Clint Eastwood točí i ve svém požehnaném věku (89 let!) jeden film za druhým. Ne vždy se sice trefí do černého, ale jeho herecká rozlučka padla na úrodnou půdu. I když k tomu může název a synopse navádět, nejde o žádný strhující thriller. Eastwood si tu vystřihl milou feel good oddychovku o sklonku života a důležitosti rodinných hodnot.

 

A i když může někoho uspávat, jde o profesionálně odvedenou práci, hodnou jména svého tvůrce. Starosvětská záležitost potěší sice starší publikum, ale risknout bys to s ní měl i ty. Legenda filmového plátna si tu šanci zaslouží, no a pokud budeš správně naladěn, tak i mimořádně potěší.

 

 

Bonus: Jak vycvičit draka 3 – režie: Dean Deblois

V redakci vnímáme závěr této nezapomenutelné animované trilogie všelijak. Obecně se dá asi uznat, že se záporákem si tvůrci mohli dát více práce, no a celkový design či novinky u draků mohly být také ve větším množství. Stále se zde však dá najít několik pozitiv.

 

V první řadě je zde vztah mezi postavami, rozloučení s draky, dokonalá animace, která v mých očích předčila i díla od Pixaru, a celkový emotivní podtón. Trojka staví hlavně na obou předešlých částech, ale je škoda, že se více nevyvíjel vztah Škyťáka s jeho matkou a že tam toho prostě nebylo „více“.

 

Ohodnoť článek
8