Příznivci inteligentních filmů o teenagerech a dospívání (nebo coming-of-age filmů) si letos mohli užít hned několik povedených kousků z tohoto subžánru. Kromě oscarové Lady Bird (naše recenze zde) jsme dostali i slušný, thrillerem líznutý snímek Summer of 84 a hlavně fantastické drama Eighth Grade (naše recenze zde).

 

Před samotným závěrem roku k nám ještě doputovalo i chválené drama Mid90s. To je režisérským debutem herce Jonaha Hilla a příznivci kvalitních nezávisláků by mu rozhodně měli věnovat pozornost.

 

Mid90s (Recenzia)

 

Jak už napovídá název, příběh se odehrává v 90. letech. Hlavním hrdinou je 13letý Stevie (Sunny Suljic), který žije se svou svobodnou matkou (Katherine Waterston) a agresivním bratrem (Lucas Hedges).

 

Jelikož se Stevie cítí osamělý, sežene si vlastní skateboard a rozhodne se přidat ke skupině starších jezdců. V doprovodu svých nových kamarádů následně přežívá první radosti a strasti dospívání. Cigarety, alkohol i první sexuální zážitky.

 

Přináší tento film do coming-of-age subžánru něco nového? To asi ne, ale to neznamená, že to není vynikající film. Hillovi se totiž podařilo doručit inteligentní a velmi empatický portrét jedné mladé generace.

 

Mid90s (Recenzia)

 

Už jen díky tomu, že se natáčelo na 16mm formát (včetně utlumení barev a specifických filtrů), vznikl neuvěřitelný pocit, jako by Mid90s bylo natočeno přímo v 90. letech. Vykreslení doby a její specifické atmosféry je zachyceno na jedničku, díky čemuž působí film místy téměř až dokumentárně.

 

Velmi mu pomáhají skvělé a přirozené dialogy a famózní (většinou neznámí) mladí herci. Sunny Suljic v hlavní roli podává parádní výkon a ve všech scénách je absolutně přesvědčivý. Lucas Hedges a Katherine Waterston mají spíše menší role, ale oba potvrzují svou hereckou kvalitu.

 

No a pak je tu Stevieho parta. Ta je opravdu skvěle obsazená a skutečně to působí dojmem, jako by se někdo vrátil strojem času do 90. let a natočil skupinku bavících se mládežníků.

 

Mid90s (Recenzia)

 

Hill však nikdy nepropadne sentimentu či prvoplánové líbivé nostalgii. Jistě, nostalgii sice jeho film vyvolá, tomu se asi vyhnout nedalo, ale nepůsobí to nuceně. Spíše to přirozeně vyplývá z děje. A právě o to upřímnější a emocionálnější tento debut je.

 

V propagačních informacích se uvádí, že Mid90s je mix dramatu a komedie. S tím prvním zařazením souhlasím, s tou komedií si nejsem úplně jistý. Ovšem, jsou zde i úsměvné okamžiky, ale celkově se celým filmem spíše vine jakási jemná melancholie. Rozhodně tedy nečekej, že se budeš bavit geniálně vypointovanými gagy.

 

Mid90s pro mě představuje (spolu s Eighth Grade) jeden z nejlepších coming-of-age filmů, které velmi citlivě, empaticky a realisticky zobrazují problémy mladých lidí. Jde ovšem o film určený výhradně milovníkům nezávislé tvorby, popcorn diváci se při něm zřejmě budou nudit.

 

Mid90s (Recenzia)

 

Více než na nějaký příběh se zde totiž hraje na atmosféru a absolutně přesně vystižený životní pocit teenagerů, kteří dospívali na americkém předměstí uprostřed 90. let. Za mě velká spokojenost a filmu uděluji osm a půl bodu z deseti.

 

Někomu možná bude překážet to, co jsem nadhodil výše, a sice, že Hillův snímek vlastně nic originálního nepřináší. Dá se s tím do jisté míry souhlasit. Ale osobně si myslím, že to ani nebyla režisérova ambice. Mám dojem, že nám prostě chtěl ukázat výsek ze života obyčejných teenagerů a jejich běžný život.

 

Pokud dokážeš k Mid90s přistoupit podobně, čeká tě velmi silný zážitek. A pokud máš dokonce slabost pro coming-of-age snímky, tak bez přehánění získáš favorita na jeden z nejlepších filmů roku.

Jaké hodnocení bys dal ty?
0/10
Ohodnoť článek
6