Prokleté dědictví se stalo po promítání na letošním festivalu Sundance jedním z nejočekávanějších hororů roku. Provází ho pověst novodobé klasiky, jakou se v minulosti stali Vymítač ďábla (1973), The Omen (1976) nebo Teď se nedívej (1973).

 

Naše pohledy jsme už vám na našich stránkách nabídli a doufáme, že vás nalákali do kina. Zde a zde. Náš nejnovější článek k tématu se bude věnovat několika možným interpretacím, protože v tak komplexním díle není možné všechny myšlenkové roviny po jedné návštěvě kina vstřebat.

 

Domníváme se, že divák jen mechanicky nedešifruje to, co mu autor nabízí, ale vytváří si odpovědi ve vlastní hlavě sám. Každý totiž vidí jiný film. Pokud jste klikli na článek, tak děj již důvěrně znáte a nebudeme se jeho podrobným popisem zabývat.

 

O co vlastně šlo v Prokletém dědictví a co se stalo na konci?

 

Manipulace a miniatury

 

Hlavním tématem Prokletého dědictví je manipulace. Už úvodní, dlouhý záběr diváka zavádí, protože představuje otce Steva a jeho syna Petera jako obyvatele zmenšeného modelu rodinného domu Grahamových. Kamera vjíždí do miniatury a až do konce z ní nevystoupí.

 

Aster dává najevo, že postavy jsou jen scenáristické konstrukty v jeho rukou. Podobně, jako jsou Grahamovi v moci kultu a vyšší moci. Symbolem tohoto sledování a manipulace jsou kromě miniatur i okna v manželské ložnici připomínající dvě otevřené oči.

 

Dcera, matka a manželka Annie si v tomto svém světě vytváří vlastní zmenšeniny domu a různých výjevů ze života rodiny, včetně zmenšenin reálných lidí.

 

Annie si touto cestou kompenzuje frustraci z manipulativní matky Ellen, navíc se touto činností živí. Ona je hlavou rodiny, která se snaží všechno řídit, na druhou stranu je jejím emocionálně nejvíce labilním článkem.

 

O co vlastně šlo v Prokletém dědictví a co se stalo na konci?

 

Ellen manipulovala se svými dětmi dávno před událostmi v syžetu. Snažila se do svého syna vložit démona Paimona, jednoho z osmi králů pekla. Její syn, Anniin bratr, se oběsil.

 

Annie se vdala se Stevem a porodila dvě děti. Ellen se upnula na mladší Charlie jako na potenciálního hostitele Paimona. Annie přinutí Charlie jít na párty Peterova spolužáka, ta se musí jejímu přání podřídit a zaplatí za to životem.

 

Aster se v otázce manipulace nedrží pouze pravidel v rámci rodiny. Okolní svět je zastoupen tajemným okultistickým spolkem. Ten je tím skutečným, neviditelným manipulátorem života Grahamových.

 

Ellen ho vedla a byla jeho nekorunovanou královnou. Kult můžeme chápat jako metaforu společnosti. Rodina je základem společnosti a musí se podřizovat jejím pravidlům. Ať už právním normám, školní docházce nebo pravidlům konzumu jako té skutečné „cesty civilizace do pekla“.

 

Nemanipuluje s námi už samotná příroda (Bůh), když nám dala do vínku genetickou výbavu našich rodičů? Prokleté dědictví můžeme chápat jako metaforu promítání frustrace rodičů do svých dětí.

 

Ti totiž často neberou potomky takové, jací jsou, ale jakými by je chtěli mít. Například mít namísto dívky chlapce a naopak. V závěru se vyplní touha Ellen, aby se z Charlie stal muž.

 

O co vlastně šlo v Prokletém dědictví a co se stalo na konci?

 

Převtělování

 

Paimon hledá po staletí vhodného „dárce“ těla mužského rodu. Nemůže se proto spokojit s tělem Charlie a na konci, zřejmě společně s Charlieninou duší, vstupuje to Peterova těla, které předtím chlapcova duše opustila.

 

Oběť představovaly tři hlavy, a ty „poskytly“ postupně Ellen, Charlie a Annie. Motiv trojice se opakuje během celého děje.

Rituální trojúhelník kultu, tvar domku na stromech, tvar Charlienina pokoje. V Asterových rukách se symbol křesťanské svaté trojice: Otce, Syna a Ducha svatého mění v matku, dceru, vnučku a Paimona. Ženy si můžeme dosadit do rohů trojúhelníku, Petera jako schránku pro Paimona do středu.

 

Závěr, kdy moc přebírá muž, můžeme ironicky číst jako návrat patriarchátu, který vítězí nad silnější ženskou složkou v rodině. Steve připravuje namísto Annie večeři, čímž zastupuje na chvíli její roli, „převtěluje“ se do ní. Jeho racionalismus a skepticismus z něj dělají pasivní postavu, divák ho vnímá částečně jako slabocha.

 

O co vlastně šlo v Prokletém dědictví a co se stalo na konci?

 

Přítomnost Paimona

 

Paimon, jeden z osmi králů pekla, se převtěluje v momentech největšího zoufalství postav. Stylisticky je jeho přítomnost vyjádřena hlasitým mlaskáním, červenou barvou a tajemným světlem skenujícím budoucího hostitele.

 

Červené záře si můžeme všimnout těsně po smrti Charlie za oknem v autě, v Peterový očích jako světlo zářiče v domku nebo na semaforu. Ellen, Charlie a Joan rády nosily svetry v odstínech červené barvy.

 

Paimon je metaforou vnitřních děsů členů rodiny Grahamových a jeho symbolem je tajemný rodinný šperk na krku Annie a Ellen.

 

Pokud nás zoufalství nebo smutek ze ztráty blízké osoby pohltí, přestáváme být sami sebou – „ztrácíme hlavu“. Toto vše Paimon v Asterových rukách představuje. V případě hlav i ve značně doslovném a černohumorném smyslu.

 

O co vlastně šlo v Prokletém dědictví a co se stalo na konci?

 

Zrcadlení

 

Úvodní záběr nám zobrazuje miniaturu domu. Sice ne přesně v zrcadlovém obraze, ale Peterův pokoj se nachází na levé straně domu, přičemž při pohledech z exteriéru jej vidíme na opačné straně. Svět démonů je zrcadlem toho našeho, našim očím skrytého. Naše trápení jsou opakem našich pozitivních stránek.

 

Peter vyfukuje kouř z trávy ven oknem, z opačné strany sledujeme tentýž obraz z domku na stromech. Peter vidí svůj usmívající se obraz, resp. obraz Paimona, v odrazu ve třídě.

 

V momentě, kdy Joan informuje Annie o tom, že Charlie je stále tady, vidíme její tvář v zrcadle. Při pohřbu sledujeme záběry pod zemí, kamera snímá v rotujícím pohybu Annie kráčející po chodbě do Joanina bytu nejdříve hlavou vzhůru.

 

Zrcadlové obrazy jsou vyjádřením přítomnosti paranormálních sil nebo šílenství postav. Všimněte si v závěru na dřevěném modelu Paimona s Charlieninou hlavou dvou prstů na pravé ruce směřujících dolů. Jde o opačný obraz ikonické malby Ježíše Krista se dvěma vztyčenými prsty.

 

O co vlastně šlo v Prokletém dědictví a co se stalo na konci?

 

Umělecké sklony členů rodiny

 

Každý člen rodiny má umělecký talent. Annie vyrábí miniatury, Charlie kreslí, Peter hraje na kytaru a na klavír. Ellen s oblibou vyšívala vzory na rohožky. Jen psychiatr Steve není umělecký typ.

 

Je racionální a vůči okultismu skeptický, své manželce nedůvěřuje, a ta je ochotna kvůli jeho důvěře položit i život. Umělecký talent je znakem zvýšené senzibility postav vůči paranormálním jevům.

 

V našem článku jsme pouze nastínili způsoby, jakými lze Prokleté dědictví interpretovat a zdaleka jsme nezmínili všechna témata, motivy a detaily, které nám toto komplexní a náročné dílo nabízí.

 

Mezi další důležité detaily patří ptáci, rostliny, modely koňů připomínající Paimonova velblouda, scéna filmu na laptopu s gilotinou, zmínka o přítelkyni jako princezně a Ellen jako královně, atd, atd.

 

Nevěnovali jsme se ani podrobnostem Anniny náměsíčnosti. Nepochybujeme, že jste si i vy všimli nějakého toho „svého“ oblíbeného detailu a máte i další vlastní interpretaci.

 

O co vlastně šlo v Prokletém dědictví a co se stalo na konci?

Ohodnoť článek
56